Bylo to úžasné i stresující najednou, říká medailistka z Mezinárodní biologické olympiády

S jednou stříbrnou, jednou zlatou a dvěma bronzovými medailemi se vrátila česká středoškolská výprava z Litvy, kde se v od 12. do 19. července konal další ročník Mezinárodní biologické olympiády.

Stříbrná medaile navíc zamířila do Plzeňského kraje. Vybojovala ji totiž Adéla Šefrhansová z Církevního gymnázia Plzeň. Adéla patří do jedinečné komunity nadaných GoHigher, která v Plzeňském kraji vznikla, a znát ji můžete i z naší putovní výstavy , která byla v loňském roce k vidění na středních školách nebo na plzeňském Palubě Hamburk. Její příběh si díky tomu můžete přečíst v galerii pod tímto článkem.

Teorie i praxe

Mezinárodní biologickou olympiádu hostí každý rok jiný stát, z každé země na ni mohou postoupit nejvýše čtyři soutěžící. Odborné zázemí, přípravu, národní finále i samotné vedení české delegace tradičně zajišťuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Olympiáda je známá svými obtížnými úlohami, což potvrzuje i Adéla Šefrhansová.

Český tým na Mezinárodní biologické olympiádě 2026 tvořili Jan Beránek (Gymnázium a SOŠ pedagogická, Jeronýmova, Liberec), Michal Staněk (Gymnázium Voděradská, Praha), Antonín Pech (Gymnázium Pierra de Coubertina, Tábor) a Adéla Šefrhansová (Církevní gymnázium Plzeň).

„Celá soutěž se skládá ze dvou velkých částí, z nichž každá tvoří 50 procent závěrečného skóre. Teoretickou část tvoří dva tříhodinové testy, praktickou obvykle čtyři úlohy, z nichž každá trvá hodinu a půl. Zároveň jsou předem zveřejněny velmi obecné okruhy nebo témata, na která se budou praktické úlohy soustředit,“ říká.

Letos se soutěžící museli poprat s úlohami z oblasti molekulární biologie a biochemie, zvířecí fyziologie, zvířecí morfologie a systematiky a rostlinné bioinformatiky.

„Časově nejnáročnější pro mě byla bioinformatická úloha, protože bylo třeba udělat mnoho úkolů v relativně krátkém čase 90 minut a nedařilo se mi stíhat. Nejvíce mě ale děsila morfologická úloha. Ta byla nakonec zaměřena na určování hmyzu za pomoci klíče a binokulární lupy a na pitvu ústního ústrojí. Přestože člověk nepotřebuje zase tolik encyklopedických znalostí, aby byl úspěšný, je entomologie obor, ve kterém nemám mnoho zkušeností ani vědomostí,“ popisuje Adéla.

Dělat, co vás baví, a rozvíjet se

Praktickou i teoretickou část si užila: „O tom to asi nakonec je. Dělat, co vás baví, a rozvíjet se. Kdybych ale měla říct, jaká úloha mě bavila nejvíce nebo mi byla nejpříjemnější řešit, bude to právě ta zaměřená na molekulární biologii,“ pokračuje Adéla.

Nikoho asi nepřekvapí, že olympiáda byla pro Adélu velkým zážitkem. „Pro mě to bylo první setkání s tolika různými lidmi z mnoha států, s různými zájmy a nejrůznějšími příběhy. A vlastně mě fascinovalo, že jsme ve své podstatě všichni nějakým způsobem puberťáci a jsme si napříč světem hrozně podobní, je to zkušenost, které si hrozně vážím,“ dodává.

Trochu stresu přineslo až závěrečné vyhlašování výsledků a čekání na medaile. Český tým totiž nechtěl překazit jednu dlouholetou tradici. Už dvanáct let, navzdory silné konkurenci, přiváží z biologické olympiády vždy čtyři cenné kovy. „Vyhlašovaly se pouze medaile, což znamenalo nějakých 60 procent soutěžících, a čím více lidí již medaili dostalo, tím vyšší byla pravděpodobnost, že se člověk umístí výrazně lépe než mohl vůbec doufat, nebo že naopak na pódium vůbec nepůjde a českou dvanáctiletou řadu naruší. Bylo to úžasné a stresující najednou,“ říká Adéla závěrem.

Více o úspěchu české výpravy čtěte na webu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Gratulujeme Adéle Šefrhansové k úspěchu a děkujeme za skvělou reprezentaci Plzeňského kraje i České republiky!