Co má společného jaderná energetika s československým předválečným tankem LT vz. 35? A co s křesadlovým zámkem historických zbraní nebo se záložní bombou Jana Kubiše, která po parašutistech zůstala na místě atentátu na protektora Heydricha?
Odpovědí je spolupráce plzeňské ŠKODA JS a Vojenského historického ústavu Praha.
Odborníci na 3D skenování totiž v rámci takzvaného expertního dobrovolnictví, které je součástí širšího programu firemního dobrovolnictví ve Skupině ČEZ, nabídli historikům své služby, odbornosti a zkušenosti, a digitalizovali jejich exponáty. Zajímavé kousky vojenského depozitáře teď díky nim budou přístupnější širší veřejnosti.
„Jaderné elektrárny jsou specifické tím, že část prací, včetně 3D mapování, probíhá hlavně během odstávek. Během provozu jsou některé prostory jednoduše nepřístupné. Díky tomu ale můžeme v určitých termínech využít naši techniku i znalosti jinde. V tomto případě při mapování historické techniky,“ vysvětluje Miroslav Choura ze společnosti ČEZ.
Například zmíněný československý tank se díky tomu dočká digitálního dvojčete. Speciální kamery mapují jeho exteriér i všechna dostupná místa, následně zpracovaná přesná data mohou posloužit nejen k samotné dokumentaci, ale i pro další výzkum, vzdělávání či popularizaci.
„Jsme rádi, že můžeme Vojenskému historickému ústavu Praha pomáhat využitím našich zkušeností v oblasti 3D skenování a zpracování digitálních modelů. Vedle mapování historické vojenské techniky jako například děl či minometů jsme se podíleli také na detailní digitalizaci křesadlového zámku historických zbraní,“ uvedl Antonín Rudolf , konstruktér ze ŠKODA JS s tím, že případě křesadlového zámku, jehož součástí skenoval Pavel Nerud, ale nezůstalo jen u digitální kopie. Pomocí 3D tisku totiž ve Škodovce vznikla také jeho přesná kopie.
Vedoucí Oddělení sbírkových fondů Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Polčák dodává, že muzeum se snaží být veřejnost maximálně otevřené a sbírky co nejvíce zpřístupňovat. „Zároveň ale existují exponáty nebo jejich části, ke kterým je přístup fyzicky omezený. Právě digitální modely nám umožní nabídnout je i tam, kde to dosud nebylo možné, a posunout tak způsob, jakým historii zpřístupňujeme,“ tvrdí.
