Jádro v Plzni slaví 70 let. Teď se rozhoduje, co bude dál
V roce 1956 vznikla v západočeské metropoli pracovní skupina, dnes známá jako firma ŠKODA JS. O sedm dekád později se jaderná energetika vrací do evropských debat s novou naléhavostí – a s ní i otázka, zda má Evropa dost lidí, technologií a průmyslové síly, aby svou energetickou budoucnost zvládla udržet ve vlastních rukou.
Zatímco před sedmdesáti lety se v Plzni teprve rodila jaderná tradice, debata v roce 2026 se točí kolem nových reaktorů, energetické bezpečnosti, evropské soběstačnosti i lidí, kteří je budou umět navrhovat, vyrábět a provozovat. To všechno ve světě, který se za tu dobu radikálně proměnil. „Poválečnému uspořádání Evropy je konec. Největším problémem Evropy je Evropa. Vytvořila architekturu založenou na volném obchodu pro svět, který už neexistuje,“ řekl na 16. Jaderných dnech v Plzni Jan Barták, ředitel poradenské společnosti NucAdvisor.
Jaderné dny každoročně pořádají Západočeská univerzita v Plzni , sdružení CENEN a ŠKODA JS . Kromě odborných debat nabízí také výstavu pro veřejnost, přednášky pro středoškoláky i posterovou soutěž pro studenty vysokých škol. Letošním tématem je jaderná soběstačnost Evropy.
Evropa chce vlastní energii. Má ale i vlastní sílu?
„Největším vývozcem jaderných technologií je dnes Rusko, výraznou pozici získává Čína a o velké projekty se hlásí také Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko. Vytváří se trojúhelník na globální scéně,“ řekl v úvodní debata expertního panelu analytik Jan Žižka . Evropa tak podle něj stojí před nepříjemně prostou otázkou: dokáže být v jaderné energetice dostatečně soběstačná, nebo bude, stejně jako v jiných strategických oblastech, potřebovat partnery odjinud?
Jan Barták, prezident NucAdvisor , vidí v jádru potenciál stát se páteří evropské energetiky a motorem průmyslu. Zároveň ale upozorňuje, že samotná technologie nestačí. Evropa podle něj potřebuje politickou vůli, jednotu a dlouhodobé investice. A to jí zatím chybí. „Pokud chce být Evropa energeticky a průmyslově odolnější, bude muset více vyrábět doma, chránit strategická odvětví a především investovat s výhledem na desetiletí, ne na příští volební období,“ podotkl.
A pak je tu ještě jeden problém, který brzdí jádro v Evropě. Předseda Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Štěpán Kochánek mluvil o potřebě regulace, která bude jasná, důvodná a konzistentní. Současný systém podle něj trpí objemností a přebujelou administrativou. Cestou ke zjednodušení má být větší orientace na výsledek, sdílení zkušeností ze zahraničí a využívání zkušeností z jiných oblastí regulace.
Naopak Tomáš Ehler, vrchní ředitel sekce jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu , upozornil, že na samotné vizi (jadernou) bezpečnost země postavit nelze. Podle něj evropská regulace zatím podmínky pro výstavbu nových jaderných zdrojů zásadně neusnadňuje a další regulace spolu s protekcionistickými tendencemi mohou přípravu nových zdrojů ještě více komplikovat. „V posledních letech nedošlo k žádné významné změně ve smyslu podpory jaderné energetiky či zlepšení podmínek pro výstavbu nových zdrojů. Naopak reformy jsou blokovány a brzdí je Evropská komise. Jádro stále zůstává přechodným zdrojem,“ řekl.
Co to znamená pro Česko a pro Plzeň?
Plzeňská jaderná tradice má teď po oslavách svého 70. výročí pokračovat v učebnách, výzkumných pracovištích i výrobních halách. A pokud má přijít evropská jaderná renesance, bude podle diskutujících expertů potřebovat právě tohle propojení. Debata se tak nevede jen o tom, kolik nových reaktorů by mohlo stát v Česku. Mnohem větší otázka zní: kdo je postaví a kdo je bude zásobovat technologiemi, palivem a odborníky?
O tom, že je Plzeň významným hráčem na poli jaderného průmyslu, svědčí i nejnovější zakázka Škody JS, která dorazila z Velké Británie. „Jako první ryze český výrobce jsme se už letos na jaře zapojili do globálního dodavatelského řetězce malých modulárních reaktorů pro britský Rolls-Royce. Na Slovensku právě teď v čele dodavatelského modelu dalších českých a slovenských firem dokončujeme primární okruh pro čtvrtý blok JE Mochovce a logicky proto počítáme s podobně důležitou rolí při dostavbě tuzemských Dukovan,“ uvedl generální ředitel ŠKODA JS Karel Bednář.
„Díky tomuto prudkému rozvoji oboru se stává stále důležitější role školních institucí, které připravují odborníky a další personál pro jeho potřeby,“ dodal Karel Bednář. „Výročí 70 let je i závazek do budoucna,“ potvrdil rektor ZČU Miroslav Lávička . Podle něj Jaderné dny připomínají kontinuitu oboru, ale zároveň ukazují, že nejde jen o historii. „Bez dostatku kvalifikovaných lidí se žádná jaderná renesance neuskuteční,“ dodal.
Studijní programy existují, zájemců je ale málo
Západočeská univerzita připravuje odborníky pro jadernou energetiku od roku 1963. Podle Jana Zdebora, který se jaderné energetice na věnuje na Fakultě strojní a je hlavním iniciátorem Jaderných dnů na ZČU, se absolventi uplatňují ve výrobních podnicích, elektrárnách i státní správě. „Uplatnění těch absolventů je skvělé,“ řekl. Fakulta elektrotechnická pak nově od loňského roku nabízí také Management jaderného inženýrství, který kombinuje technické znalosti s podnikovým řízením a legislativou. „Bude to jakýsi komplexní inženýr, který pokryje širší rozsah působení na jaderné elektrárně,“ dodala Jana Jiřičková z FEL . Podle ní má i tady téměř polovina studujících práci zajištěnou ještě před získáním diplomu. Fakulta aplikovaných věd pak může přispět třeba robotikou. Cílem ZČU je tak nabídnout širší technické vzdělání použitelné v různých oblastech jaderného průmyslu.
To je dobrá zpráva v době, kdy se jaderná energetika v Evropě snaží nabrat druhý dech. Horší zprávou je, že ani to zatím nestačí. Plánované nové jaderné zdroje v Česku budou podle podkladů ministerstva vyžadovat tisíce odborníků, které je teprve potřeba vychovat. A mladí lidé zatím příliš velký zájem o jádro nejeví. Dnes v Plzni v těchto oborech studují jen nižší desítky zájemců. Vzbudit zájem o jaderné inženýrství je přitom práce pro všechny aktéry – od státu přes univerzity až po firmy, které tyto lidi začínají nutně potřebovat.
